3.pinčesový turnaj

Vážení a milí, však nemnozí,

kteří pravidelně čtete zápisky z cest a sportovních klání pořádaných pod záštitou organizace zvouce se „třetí promile“. Přinášíme vám krátkou glosu o třetím ping-pongovém turnaji. (Abyste neřekli, že vám ta trojka tady chybí!)

Sobota 2.2.2013 – den jak obrázek… Tak akorát na to ho strávit v hospodě.

Po dlouhém a dlouhém promýšlení a vybírání termínu (v dostatečném předstihu), tak aby se to hodilo všem členům týmu i všem dalším příznivcům promile, byl onen den vybrán, místo zarezervováno a termín vyhlášen. Ovšem jak už to tak bývá (a u tlučhubářů obzvlášť), řeči se vedou a voda plyne. A tak den předem při svolávání účastníků zájezdu bylo zjištěno, že nás je tak málo, že bychom uhráli stěží kolotoč kolem jednoho stolu a pokud bychom chtěli pořádat turnaj, tak bychom to stihli i do oběda. Nastaly chvíle přemlouvání dříve zvaných a momenty nahánění nových adeptů. Nakonec bylo povoláno hodně cizáků, přespolňáků a nováčků.

Sobotní ráno – kupujeme hromadnou jízdenku na vlak. No zas taková hromada nás nebyla, to je pravda! Jičíněvesská hospoda nás vítá s otevřenou náručí (asi ještě netuší, že to bude dneska bída). Usazujeme se a v klidu poobědváme. Diskutujeme a popíjíme. Polemizujeme o smyslu turnaje. Přijíždějí další hráči, ale stále ještě pár ohlášených chybí. Přesouváme se do sálu a tvoříme rozpis zápasů – dvě skupiny po šesti hráčích. Organizátorská základna zkoušela zprvu i škodolibě a takříkajíc natruc opozdilcům, jejichž zápasy přišly na řadu v době, kdy ještě nebyli přítomni, nechat je prohrát kontumačně. Ale času bylo dosti, takže nebyl problém zpoždění tolerovat.

Jednotlivá utkání byla rychlá. Hráči se třásli na každý svůj další zápas (nebo se spíš třásli zimou, poněvadž v sále byla skoro stejná teplota jako venku). Sem tam sice chybělo pravé nadšení pro hru, ale během utkání se vyplavily endorfiny a po zápase se nalil půllitřík nebo stopička a úsměv na tváři nakonec nikomu nechyběl. Známý státní trenér Jenda Jiřička, jehož oko je citlivé na neprofesionální hru, jal se tu a tam koučovat méně zkušené playery. Někdy mu ani nevadilo, že onen hráč je právě jeho protivníkem.

Někteří hráči lačně pomýšleli na medailové pozice podpořeni pocitem, že soutěž se více otevřela, když nebyl přítomen favorit z předchozích turnajů Honza Procházka. Faktem je, že opravdu tato skutečnost finálovými výsledky zamíchala. Na zlatém stupínku tentokráte stanul Jenda Jiřička, o příčku níže se usídlil Aleš Richter a zbývající třetí medailovou pozici ukořistil cizinec David z Turnova.

I když to zpočátku vypadalo, že třetí turnaj bude propadák, nakonec jsme to zvládli se ctí. Sice nám chyběl prezident, a to nejen jako hlavní pábitel, ale i jako reprezentační osoba předávající diplomy. Dokonce se tentokrát neudílely medaile ani cena útěchy a vzhledem k tomu, že nikdo nekoupil ani kulaté sušenky, provázela vyhlašování vítězů o něco méně slavnostní atmosféra než v předchozích turnajích.

Příjemný den jsme ještě korunovali po jednadvacáté hodině zábavnou jízdou vlakem zpět do Jičína. Těžko nyní za střízliva říci, zda jsme se bavili více my nebo pan průvodčí, který se marně snažil uniknout objektivu našeho fotoaparátu. Večer jsme pak zakončili v hospodě U císaře pána, kde jsme nejen zhodnotili vydařenost uplynulé akce, ale také jsme naplánovali spoustu dalších, které pravděpodobně nikdy neuskutečníme.

Zdar sportu, zdar pivu, zdar tlučhubaření.