Tour De Biére 2014

Tak vzniká tradice, zápis TdB 2013 a 2014

Tour de Biére je tradiční závod, kde každý člen týmu 3. promile hrdě reprezentuje svůj spolek. Celý rok se na závod těší, trénují (jak kdo, jak co – někteří tour, jiní biére), připravují své stroje a především o závodech minulých i budoucích řádně tlučhubaří.

Neustále probíraná týmová soudržnost, veselé historky a společné zážitky ze závodů a hlavně povědomí mého dosud podružného členství plynoucího pouze z manželství se členem právoplatným ve mně vyvolala touhu být při tom, jak se píší dějiny týmu. Nemohu říci, zda tradice upadá nebo sílí, ale rozhodla jsem se tuto tradici podpořit a také jsem si umanula stát se plnohodnotným členem týmu.

Moje první účast na závodu ve mně zanechala tak hluboký dojem, že jsem nebyla s to, napsat zápis z onoho pro mě zlomového TdB 2013 a proto slyšte nyní, jak to je, když promilácký nováček poprvé tour jel, trpěl, dojel, zregeneroval, pochválen byl, diplon dostal, jeho sportovní duch povzbuzen byl, potrénoval a s nadšením se opět zúčastnil. Ale zpět na začátek..

Jak se říká „cvičení dělá mistra“, ale nikdo vám už neřekne, kolik máte cvičit. Věděla jsem, že cesta bude dlouhá a že tam budou kopce. Přes to že mnozí členové zásadně netrénují celý rok, ba někteří experti si na tom dokonce zakládají, že krom závodu nesednou na kolo ni jednou jedinkráte za celý rok, obavy z nedostatečné kondice mě nutily jízdu na kole potrénovat. Ba naopak pití piva jsem netrénovala, poněvadž to by mělo přesně protichůdný účinek. Poslední impuls, který mne přesvědčil opravdu jet, bylo, že jsem našla parťačku podobné kondice, jako byla ta moje.

Ročník TdB 2013 byl specifický tím, že nebyly speciální dresy a proto si každý donesl dres starší nebo nováčci si vyrobili nový. Na poslední chvíli byli přemluveni k účasti kromě mě ještě Markéta Bělohlávková, Michal Mareš (zvaný doktor) a Vladimír Švec. Za zmínku stojí též nový člen promiláckého vozového parku Zdendův Kapustňák.

Co se týče sportovního výkonu během závodu, tak myslím, že mohu s jistotou říct, že někde kolem hráze rybníku Kníže jsem se zařadila na nejzadnější cíp chvostu, který jsem směle jistila až do konce. Ostatní členové našeho týmu se pohybovali však v tradičním skoročele, které pozvolna ustupovalo v závislosti na počtu navštívených hospůdek. Nám netrénovaným herkám byly přiděleny vysílačky jako prevence proti bloudění. Tímto děkuji Markétě za solidární pomalou jízdu a za to že mě nenechala nikde v příkopě.

Každopádně účast byla hojná, závod jsme dojeli všichni, nikdo se neztratil, ale nikdo se nepokusil dojet v limitu. Místo tradiční TdB zábavy na plovárně jsme zakončili v restauraci U všech čertů

Letošní léto uběhlo ani nevíme jak a je tu poslední srpnový víkend a s ním vrchol působení našeho týmu.. V předvečer závodu konala se obvyklá schůze členů třetí promile v restauraci U Šuků. Účast byla chvályhodná a průběh nezvykle poklidný. Nejdůležitějším bodem tohoto zasedání byl samozřejmě výdej dresů, jejichž barva byla pro letošek zvolena tyrkysová neboli modrozelená.

Zásadní změna oproti loňsku pro zevláckou část týmu bylo, že jsme nedostali vysílačky a tak jsme se museli tvářit jako mazáci, co závod jezdí drahně let a znají dobře trasu. Co však bylo stejné jako loni byl vražedný kopec na Košov, kde jsem měla chuť to obrátit a jet domů (a myslím, že s touto myšlenkou si pohrávalo více osob, ale vzhledem k tomu, že ji nikdo nezrealizoval a nebylo se ke komu přidat na cestě dolů, nikdo nebyl natolik odvážný, aby ze sebe udělal maximálního zbabělce a opravdu jel zpátky). Věřte, že když už vyjedete na Košov, tak je škoda to vzdát.

Při startu bylo počasí velmi příznivé a po dlouhou dobu vydrželo v příjemných teplotách. Náhlé zhoršení však nastalo v době, kdy jsme se šplhali na Valdštejn a přesně ve chvíli, kdy jsme vystání frontu u stánků a měli plné ruce kelímků s nápoji a tácků s klobásami se strhl výstavní liják. V tento moment přišel zlom – jedna část se před deštěm kryla a čekala, až přejde, druhá vyrazila dešti navzdory vstříc posledním kilometrům závodu. Na dalších zastávkách se tyto dvě grupy již jen míjely. Dojely však obě a krásně se zase propojily u pohárku pěnitého moku na večerní zábavě na plovárně.

Závod Tour de Biére 2014 dojeli všichni účastníci nesoucí barvy týmu 3. promile a tým tak získal další nové členy. Z řad žen a dívek Petra Poloprudská a Markéta Nosková, za pány Martin Bělohlávek, dále Jindřich Freiwald (s pochvalou za staré kolo). Zvláště pak musí být jmenován nováček, jemuž nyní patří náš nehynoucí obdiv.. Radovan Fiala jako jediný „promilák“ dojel závod v časovém limitu. Poslední zmíňka ještě patří k jedné další novince a tou je každoročně probírané a nikdy neuskutečněné týmové safety-car, které alespoň částečně letos zrealizoval viceprezident Pavel Hanč.

Jak bylo tedy výše popsáno, tradice jsou od toho, aby byly udržovány a na tom si zakládáme. Stejně tak vedení týmu vítá vznik nových tradic a lámání nových rekordů. A co je nejdůležitější? Šiřte slávu týmu a trénujte na příští ročník TdB.